Chaos v Praze? Jak rozhodují naši politici

Různé spory, půtky a rozmíšky na magistrátu Hl. města Prahy už dávno překročily hMagistrát hl.m. Prahyranice hlavního města a staly se tématem všech sdělovacích prostředků. V podstatě sledujeme zvláštně komickou hru. Na jedné straně vlastní straníci hnutí ANO nevěří vlastní primátorce a vyhlásili jasnou nedůvěru, nejvíce z toho byla překvapená nejen paní primátorka Krnáčová, ale především předseda hnutí Andrej Babiš, který se sice snaží řídit hnutí manažerským způsobem, ale už v několika případech se ukázalo, že ho reálná politická předběhla a vše proběhlo zcela odlišně od jeho představ (Ústí nad Labem, České Budějovice). I to byl jeden z důvodů, proč se pak předseda tak aktivně zapojil do řešení situace v hlavním městě. Řešení bylo typicky české. Vše se uhladilo a oficiálním zdůvodněním byla špatná komunikace primátorky Krnáčové. Pochopitelně se nabízí otázka, jak tedy může na tak významné pozici někdo, kdo má tak velké problémy s komunikací? To hnutí ANO nevědělo dříve?

Vedle toho však probíhá ještě čilý spor uvnitř samotné koalice, který se sice točí kolem postavy místostarosty Martina Stropnického, ale spíše jde jen o zakrytí systémového sporu uvnitř koalice. Na jedné straně stojí spojené v Trojkoalici, které vystupují jako zástupci mladých voličů, nových témat, a jež stojí v programové opozici k pražským stranickým matadorům. Na straně druhé stojí zástupci ČSSD, kteří ukazují sílu zákulisních jednání, vlivných pozic a kontaktů, které i za dobu svého působení na magistrátu vybudovali. A někde mezi tím se pohybuje hnutí ANO, které sice vstoupilo do kampaně s tím, že se bude chovat jinak, ale brzy si zvykla na „manýry“ velkých stran (obsazování pozic v městských firmách, nekomunikace s veřejností, neochota jednat s opozic atd.).

Otázka je naprosto jasná: Co s tím? Bohužel cesta je velmi komplikovaná, dlouhá a plná problémů, neboť v mnoha ohledech pražská koalice odráží problémy, se kterými se potýkají politické strany na celostátní úrovni. Tam je třeba hledat možnosti řešení i pro rovinu pražského magistrátu.

Financování politických stran – správná cesta ke zlepšení české politické kultury?

Komentátoři a politologové se v poslední době hojně vyjadřují k tématu finančních limitů kampaní politických stran, což je reakce na kroky vlády, která souhlasil a celkovým limitem na jednotlivé volební kampaně, zřízením nového úřadů, který má tyto výdaje kontrolovat, a se sankcemi, jež hrozí politickým stranám za překročení tohoto limitu. Ohlasy jsou veskrze positivní, neboť většina komentátorů to dává do souvislosti s omezením vlivu politických podnikatelů. Významná podpora těmto krokům vychází také ze strany neziskových organizací, které dokonce stojí za řadou konkrétních návrhů. Ovšem i v tomto případě se spíše zdá, že politici opět ustoupili tlaku neziskových organizací, aniž by provedli důkladnou analýzu předkládaného návrhu.

Jak by to mělo prospět české politické kultuře? Podle původních úvah by se měly omezitMiloš Zeman a Andrej Babiš bombastické volební kampaně, různá další přilepšení ze strany spřízněných firem či podnikatelů a určit hranice pro podnikatele, kteří se rozhodnout pro přímý vstup na politickou scénu. Jistě se jedná o positivní cíle, ale je otázkou, zda právě limity financování politických stran představují tu správnou cestu.

Když vezmeme jednotlivé navrhované kroky za sebou, představují spíše jen další komplikace. Nový úřad pro kontrolu financování? Proč potřebujeme další úřad? Máme jich snad málo? Proč nemůže tuto práci dělat Úřad pro hospodářskou soutěž? Z ÚHS zazníval jako hlavní argument, že se nechce míchat do politiky, ale to se nějaký úřad bude stejně muset. Proč nevyužít toho, který má již nějaké zkušenosti a kompetence?

Další problém představuje stanovený limit na kampaně – 90 milionů Kč. Je to málo, nebo hodně? Jak se k této částce došlo?? Což je podstatné především v dnešní době, kdy se začnou brzy kumulovat jednotlivé volby za sebou, a kdy se mluví o nepřetržité volební kampani. A především – opravdu nebude cesta, jak tento limit obejít skrze spřízněné firmy, podnikatele a aktivity, které se budou moci vykazovat jako „nepolitické“? Navíc přijetí tohoto zákona bude znamenat ztížení vstupu nových politických subjektů a paradoxně to může také přinést posílení pozic stávajících stran a hnutí.

A to podstatné nakonec – politika se stala klasickým byznysem. Všechny politické strany dnes chodí do bank pro úvěry na své kampaně s příslibem, že peníze zaplatí buď skrze svůj volební výsledek, nebo skrze majetek a dary, které dostávají. Proč tedy neposuzujeme chování politických stran jako klasický byznys a nepřijmeme tržní pravidla i do této oblasti a stále předstíráme, že se v politice jedná o nějaký neidentifikovatelný „veřejný zájem“?

Proto se naše hnutí stále více domníváme, že mnohem prospěšnější pro zlepšení české volební kultury je změna volebního systému do poslanecké sněmovny! Výhodou většinového systému je především jasně definovaná odpovědnost konkrétního poslance, tím větší transparentnost a průhlednost politického rozhodování.

Řecká lekce

Celá evropská veřejnost sleduje každodenní proměny kolem tíživé finanční situace v Řecku. Nejnověji se bojuje o schválení třetího balíčku finanční pomoci, která je podmíněna schválením nutných vnitropolitických reforem na řecké politické scéně.

Řecká finanční krizeJak se to dotýká tématu volebních systémů, kterým se na našich webových stránkách dlouhodobě zabýváme? Zásadně! V podstatě je to vysvětlení veletočů, které se v posledních týdnech v řecké politice odehrály. Současná situace je v podstatě absurdní k předešlým prohlášením a krokům z řecké strany. V referendu řecké obyvatelstvo, masivně masírováno vládou a sdělovacími prostředky, odmítlo řešení, které v současné době řecký parlament schvaluje. Jak je to možné?

Vysvětlení je možné právě v kontextu volebního systému poměrného zastoupení, který je platný v Řecku. Neboť referendum vůbec nebylo o návrhu evropských věřitelů, ale o posílení pozice premiéra Tziprase, což se podařilo. S tímto posíleným mandátem dorazil řecký premiér do Bruselu, kde předložil a podepsal dohodu, která šla mnohem dále než všechny řecké návrhy! A tím se také vysvětluje, že to byl stále tentýž premiér, který najednou obhajuje tuto dohodu a hledá podporu u liberálních a konzervativních řeckých stran, což předtím zásadně odmítal. Podle něho jsou právě tyto strany odpovědné za současný stav!

Bohužel i řecká realita jasně ukazuje, že i stát lze zcela ochromit dlouhodobou neschopností a nekompetentností vládnoucích elit.

Proto řecká lekce důležitá i pro diskusi o změně volebního systému v České republice.

Novinky z Polska

Zatímco v České republice se diskuse o výhodách či nevýhodách většinového systému ještě ani pořádně nerozběhla, v sousedním Polsku je situace zcela jiná. Jak jsme vás již informovali, tak se během prezidentské kampaně v Polsku začalo také diskutovat o možné změně volebního systému. Ovšem nezůstalo pouze u diskuse či parlamentních jednání.

V polovině června podepsal současný prezident Komorowski výnos o konání referenda na počátku září, jehož součástí je také otázka, zda polští občané souhlasí se zavedením většinového volebního systému.

Následně se v denním tisku rozběhla diskuse, jaké výhody či nevýhody by mělo zavedení většinového volebního systému v polském politickém systému, který mnohem více posiluje postavení prezidenta než v České republice.

Většina diskutujících na jedné straně horuje pro změnu volebního systému, na straně druhé upozorňují na procesní problémy spojené s referendem (účast veřejnosti, další otázky v referendu, chybějící návrhy na změnu kompetencí atd.).

Zatím nelze předjímat výsledek referenda, ale již nyní lze přivítat, jak se situace v Polsku vyvinula.

Snad se od sousedů rychle poučíme!